na Blog.cz

Udělal nám všem radost a doufám, že i celá partička kolem projektu "Jak vaří Češi" udělala radost i jemu. První radost jsme měli z toho, když pozvání přijal. A když Mirek Donutil přijel a začal vyprávět o svém dětsví, zabíjačkách a Moravě - všem se objevily jitrnice úsměvů na tváři. Jitrnice se pochopitelně objevily také na stole s ostatními lahůdkami. Čerstvé škvarečky (mistr kuchařský Jirka Zíma z nich potom připravil úžasnou pomazánku), zabíjačkový gulášek podle našeho diváka, (ten jsem Jirkovi dokonce pomohl připravit), tlačenka, ovárek, polívčička s domácím játrovým drobením, kroupová jelítka, vařené ouško a jatýrka a pochopitelně také dobré moravské víno ze sklepa mistra Ludi Valihracha.

Mistr řezník Jura Smetana je vyhlášený široko daleko a tak se nebylo co divit, že všem chutnalo. A klobouk dolů - když máte v chalupě filmový štáb, není to jednoduché! Takže to v praxi vypadá tak, že když Brkous zkazí repliku, odnese to mistr řezník a musí se krájet nebo házet do hrnce znovu. Naštěstí jsou v Uhřicích prima. Navíc byl Masopust, Fašank a vynášely se ostatky. Ale asi bych měl vysvětlit, jak se takový významný host ocitl na moravské zabíjačce a co to je projekt "Jak vaří Češi". Je to nápad mých kamarádů, kteří jsou patrioti a mají rádi naši tradiční kuchyni. A tak si řekli, že když už vaří Babica, Ital a vůbec kde kdo, mohli by také vařit mistři kuchaři česká jídla. Jsou to tradiční česká jídla podle receptů našich čtenářů nebo diváků. Protože "Jak vaří Češi" je časopis s DVD.

Já jsem tam proto, že vařit neumím. I když mě to baví a moje dny české kuchyně na himálajských expedicích na osmitisícovky byly vyhlášené. Jenom naši Šerpové si do zelí vždycky přidávali drcené sušené chillies papričky. Takže dělám to, co umím víc - ptám se, mluvím a navíc se něco přiučím. Například knedlík, který se vždycky povede, svíčkovou s karamelem nebo kachnu na medovině. Nebo tu úžasnou škvarkovou pomazánku. Hotové jídlo vždycky ochutná nějaký známý host, kterého máme rádi a proto ho pozveme. Nebo pozvání přijmeme - například kachničku si s námi dával Rudolf Hrušínský a pozval nás do své galerie. Svíčková chutnala Martinovi Dejdarovi, vánočního kapra ochutnávala paní Jitka Smutná (mimochodem ráda rybaří!) a buchty co dlouho vydrží (pokud je dokáže hospodyně ubránit) jsem coby český Honza přinesl Vaškovi Vydrovi k jeho milovaným koním.

Součástí celého toho vaření je kromě tradičního jídla a levné rychlovky ještě recept na dietní jídlo od Nutricaru. Celý postup natáčíme už s nákupem - tam nám odborníci poradí a vysvětlí mi, co mám nakoupit. Donedávna jsem například netušil, co jsou brambory typu "A" a "B" - a tak dále… Ale například při koupi rumu do buchet jsem si počínal zkušeně! Pochopitelně přidáváme i bonusy - přebrepty, padající palačinky a podobné lahůdky z tvůrčí kuchyně.

Celý štáb je fantastická parta a režíruje ji David Bonaventura, se kterým je VÉÉÉLIKÁ pohoda a který má celý scénář v hlavě. A taky cit pro lidi, situace a kumšt, stejně jako měl jeho tatínek. Připravujeme další pokračování a doufám, že naše pozvání přijme i Dalibor s Adélkou a že si opět jako pomocník zavařím s Ivanem Vodochodským. Doufám, že si to u něj jako kuchařský pomocník nezavařím! A ještě něco. Když přijedete do Uhřic u Slavkova, tak nás tam znají jako "Valihtachovic Pražáky ze Slaného". Protože každý, kdo žije na Západ od Velkého Meziříčí, je pro Moraváky Pražák. A náš kamarád Jirka Zíma se tam přiženil a má bezvadnou ženu, kterou mu ve Slaném všichni závidíme. Jezdíme tam moc rádi a tak vznikl i nápad natočit tam pravou moravskou zabíjačku s Mirkem Donutilem. Který nám všem fakt udělal velikou radost!

P.S. …a ta domácí ořechovka!!

Standa Berkovec, Uhřice, sklípek při ochutnávce barique
Foto: Filip Novák

Jako staří dakarští dinosauři si dnes určitě připadali bikeři, vjíždějící do dlouhé a horké etapy do San Rafael. Už je bolí ruce a zápěstí, bolest a brnění v rukou je v noci budí. Jednak mluvím o vlastní motorkářské zkušenosti z Master rallye Paris-Nancy-Istambul a druhak mi to dnes potvrdil Roman Krejčí. Etapa začala v oblasti pohádkových komínů a kaňonů. Po silnicích se rallye vyhnula chráněným přírodním lokalitám. Součástí provincie San Juan je významná geologická formace a přírodní park Ischigualasto s unikátními objevy prvních dinosaurů.

Dnes bylo na trati opravdu horko - podle Honzy Veselého to byla vůbec nejteplejší etapa na letošním Dakaru. I on dojel do bivaku v pořádku. Roman Krejčí má o kolečko méně - respektive patrně ostrouhal zuby na kolečku pětky, a tak mu musely stačit čtyři převodové stupně. To, co ztratil na rovinkách, kde mohl jet tak maximálně kilo, si od soupeřů pečlivě vybral v těžkém terénu. I Olda Bražina dnes bojoval statečně a tak všichni motorkáři dojel do bivaku v pohodě. Když jsme večer odjížděli na trasu zítřejší etapy, Jirka Janeček zatím nedojel, ale pevně věřím, že i tuto etapu a celý letošní Dakar dojede úspěšně do cíle. S cílem se jako závodník musel bohužel rozloučit Martin Kolomý, což jste určitě u nás doma a zejména v Bruntále také smutně zaregistrovali.

Náš novinářský vůz dořešil úspěšně problémy s proclením zásilky brzdového obložení, které už bohužel na závodní Tatry nepotřebujeme, a přijal krátké pozvání do vinařství VINITERRA v Mendoze. Navštívili jsme království červeného Malbecu. Sympatický Nicolas nás provedl celou výrobou. Ve sklepích jsme si prohlédli zrající poklady ve francouzských dubových sudech a také bílé víno typu šampaňského dokvašované v lahvích. Dostali jsme pro Marka Spáčila k jeho narozeninám speciální jeden a půl litrovou lahev vína a po krátké ochutnávce, fotografování a nezbytné výměně čepic jsme vyrazili do cíle v San Rafael. Zdá se, že příčinou našich setrvalých problémů s úbytkem vody v chladícím systému Patrola je patrně prasklá hlava. Tak budeme dolévat, stejně jako jezdci musí pít, aby jim hlava nepraskla dehydratací. Zdravíme všechny doma a Lucku Výbornou, jejíž pozdrav ze zamrzlé Moskvy tu vypadá jak zpráva z Marsu, zvlášť. Myslím, že až tu jednou někdo vedle koster dinosaurů vykope kostru nějaké té motorky, bude mít pěkně zamotanou hlavu až k prasknutí. Jestli to vůbec bude hlava… Suerte, adiós!

Standa Berkovec, San Rafael

Včerejší den volna v Antofogastě znamenal, že hotely ve městě byly předem rezervované a nabité k prasknutí pestře oděnými hosty. Závodníky i ostatními z konvoje Dakaru, kteří měli chuť a hlavně peníze vyměnit nepohodlí bivaku na poušti za koupelny, sprchy, televize a opravdové postele. Pro nás znamenal především definitivní konec závodění zelené Tatry Marka Spáčila a jeho posádky. Motor definitivně odešel, skoro jako kdyby odkráčelo do pouště jeho srdce či co. Ale to vše již proběhlo zpravodajstvím, stejně jako Markovo prohlášení, které jsme natočili a poslali do republiky. Martin Kolomý přijel se svojí Tatrou až ráno, po těžkém a obětavém osmihodinovém boji o záchranu Toyoty Dušana Kunovského.

Ten dorazil do bivaku odpoledne a rozhodl se (po velmi dobré jízdě, byl na Dakaru poprvé!) závod ukončit. Kdosi v bivaku poznamenal, že co den to Čech ze závodu out. Po smolné havárii Mirka Zapletala to chutnalo skoro jako hořká čokoláda s kousky pravdy. Mirek, který je v současné době už stabilizován na JIP po operaci zlomeného obratle v nemocnici v Santiagu, je opravdu v dobrých rukou. República de Chile se o něj postarala skvěle. Utvrdil se v tom náš kolega a kamarád Zdena Němec, když se o volném dnu potkal na ranní párty na pláži s paní prezidentkou a předsedkyní vlády, kterou je paní Michelle Bachelet Jeria. Doprovázel ji ředitel nemocnice pan doktor César Cárcamo Quezada, který Mirka operoval. Slíbil, že návštěvu zařídí kdykoliv (tuhle možnost využil před odletem Mirkův navigátor Tomáš Ouředníček). Tolik o prezidentské péči zraněným Čechům a dni volna tak, jak jsme si ho určitě nepředstavovali. Ještě několik informací o městě, které nás přijalo opravdu přívětivě.

Antofagasta je přístavní město v severním Chile, nějakých 1130 km severně od hlavního města Santiaga. To jsou vzdálenosti, na které jsme si tu zvykli asi jako na cestu z Prahy do Brna.Antofagasta je centrem stejnojmenného regionu. Podle sčítání v roce 202 má 296 905 obyvatel. Jméno města je odvozeno buď z kečuánštiny nebo aymarštiny a znamená "město velkého ledkového ložiska". Antofagasta je město dlouhého a úzkého tvaru umístěné jižně od Mejilloneského poloostrova a severně od Cerro Coloso. Na východě je ohraničeno strmými horami, které jsou částí Kordiller; na západě pak Tichým oceánem.

Antofagasta leží v poušti Atacama, která patří k nejsušším oblastem na Zemi. Vyzkoušeli jsme si to u Altamiry při poruše našeho novinářského auta. A to jsme měli štěstí, protože díky pomoci pořadatelů jsme se na noc dostali do jediné oázy v Atacamě Aqua Verde. Průměrné roční srážky jsou v této oblasti menší než 4 mm. Historie této části Chile je předlouhá. Domorodí obyvatelé se nazývali Changos a oblast byla součástí Říše Inků. Město bylo založeno mezi lety 1866 a 1874 jako přístav pro objevené stříbrné doly (původní jméno města bylo Peñas Blancas, což španělsky znamená "bílé skály"). Město bylo součástí Bolívie až do roku 1879, kdy bylo dobyto Chile během Pacifické války.Ekonomika města je založena na těžbě a zpracování surovin. V současnosti převládá měď, dříve se vyvážel ledek a guáno. Město bylo známé jako hlavní měďný přístav Chile, v současnosti tuto pozici pomalu ztrácí ve prospěch nedalekého města Mejillones (hlavně kvůli mnoha investicím v tomto městě, zahrnujícím i nový přístav). Velký význam má také turistika, ubytování a další služby tohoto typu. V přístavu mají vedle Yacht Clubu také krásné historické molo, které uchovávají jako kulturní památku.

Svatý František, patron průsmyku i slaného jezera, měl dneska plné ruce práce s odbavením celé dakarské kolony. Vydatně mu pomáhali chilští policisté a vojáci na celnicích, ale dlužno říci, že kontroly oproti loňskému roku nebyly tak výrazné. Přejezd horského pásma Cordiller se pohyboval nad pásmem 4000 metrů nad mořem, které bývá například v Himálaji nazýváno pásmem smrti. V kombinaci s dlouhým soustředěním za volanty a řídítky a dehydratací výška neprospěla nikomu. O to větší obdiv zaslouží závodníci, kteří se po tomto přejezdu vydávali do zkráceného speciálu (160 km) s cílem u bivaku v Copiapó.

Marek Spáčil začal přejezd prohlídkou kola a ložiska, které naštěstí nebylo zadřené - šlo jen o poruchu gufera. Potom - až na jeden defekt kola - šlo vše dobře a v pořádku dojel do cíle. V pořádku dojeli i piloti Toyot T2 Jirka Janeček a Dušan Kunovský a doufejme, že Jirkův problém s diferenciálem přestal být problémem. Velikou smůlu měl dnes Martin Macek, kterému hned na začátku speciálu odešel motor jeho Yamahy a chybí mu tedy sedm průjezdních bodů. Vypadá to, že nad tímhle pořadatelé oči nepřivřou. Fakt smůla - jel bezvadně!

Ležícího na lavici v jídelně bivaku jsem našel Honzu Veselého, kterému se rozležela včerejší zranění. Tak dlouho jsme s Martinem Mackem do něj hučeli, až si konečně došel k doktorovi. Jeho subjektivní pocity a obavy se potvrdily - utržené mezižeberní svaly… Je frajer - celou dnešní spojovačku a speciál jel ve stupačkách, protože ho to fakt bolelo. Pokračuje dál, stejně jako Roman Krejčí. Ten si dnes doslova liboval. Více než polovinu speciálu tvořil písek a duny, zbytek byl kombinací tvrdé pisty a kamene. Tolik naše stručné informace z týmu.

Zítra začne opravdová dakarská válka o poušť Atacamu. I když je to místo nehostinné a nejsušší na zeměkouli, má svoji cenu a není to válka první.
V roce 1879 vypukl válečný konflikt známý jako Pacifická válka. Válka se vedla o strategické a na nerostné bohatství bohaté území Atacamy. Proti Chile se spojilo Peru s Bolívií. V první části války chilské námořnictvo zničilo to peruánské a pak se pozemní síly vrhly na území nepřítele. Válka skončila pro Chile jednoznačným vítězstvím v roce 1883. Chilské jednotky dokonce obsadily hlavní město Peru Limu. Chile ovládlo Atacamu s velkými nerostnými zásobami (hlavně ledek) a připojilo území Tarapacá a Arica. Naopak Bolívie ztratila svůj jediný přístup k moři.

Ještě speciální pozdrav od slaného jezera do rodného Slaného. V průsmyku Sv. Františka jsme tak zároveň vzdali hold Václavovi Remosovi, který podle výzkumu slánského teatrofrenika Milana Davida začínal v Chile jako prostý pasák lam a později to dotáhl na lampasáka. Zkráceně mu tady říkali Venca Remos. Myslím, že jediný, kdo se v tom opravdu vyzná, je svatý František.

Standa Berkovec, Copiapó, 5.1. 2010

Jednak každoročně na Dakar a druhak každoročně na Dakaru dobré pověsti. Czech Dakar Team dnes podal vyrovnaný a klidný výkon. Těší mě, že za slovem vyrovnaný se skrývá hlavně tajemství dálkových maratónů - nebýt zbrklý. Vyrovnaná leč ostrá jízda znamenala, že Marek Spáčil skončil se svou Tatrou na osmém místě. Byla to "brzdící" etapa, plná rozjezdů a akcelerací a to byl pro naši Tatru - Miss Dakar tak trochu handicap. Ale brzdy odcházely dnes všem a v zatáčkách to bylo setsakramentsky cítit. O trochu méně klidněji a o trochu více ostřeji jel s druhou Tatrou Martin Kolomý, který skončil za Markem devátý. Startoval ze 45 pozice a tak si můžete spočítat, kolikrát musel řešit dilema jak a kde předjet. Což se každému nepodařilo tak úspěšně - mám tím na mysli havárii Tomáše Tomečka s Mammutem, která byla celá jak vystřižená ze špatného filmu, promítaného navíc ve špatný den.

Máme radost i z pěkného výkonu Jirky Janečka a Dušana Kunovského, který se vůbec neostýchal jako nováček předjet několik vozů. Americko - německý stroj z konstrukční dílny Bražina and company drží na svých čtyřech kolech s příslušenstvím 4 plus quad stále dobře. Motorkáři dojeli v pořádku a nejlépe si vedl Martin Macek - nějakých jedenáct a půl minuty na vedoucího jezdce - tak to je prima čas. Ale jsme na začátku a je brzy na nějaké prognózy a závěry. Jo, a Pepa "Mačačéék" a Aleš Loprais - tak to byl koncert. Jen aby nám to kluci všem vydrželo!

Z místa prvního bivaku - Colónu (centra stejnojmenného správního celku - "partidos", kterých má provincie Buenos Aires 134) jsme vyrazili večer, abychom se přesunuli na trasu prvního speciálu. Je to neuvěřitelné, ale publikum se přesouvalo na trať v celých kolonách už v noci a kolem třetí hodiny ranní už byla nejlepší místa obsazená. Inu, je to publikum zvyklé na závody- v údolí Calamuchita se totiž jezdí slavná argentinská rallye a rezonují tu motory vozů WRC.

První motorkáři startovali ve 4.25 místního času (je tu o čtyři hodiny méně než u nás) a zdá se, že oddělené rozvržení kategorií plynulosti a bezpečnosti závodu prospělo. Což se, bohužel, po poslední tragické příhodě na trati nedá říci o disciplíně publika. Podle našich nepotvrzených informací měla havárie jednoho ze závodních vozů za následek jednu smrt a těžká i lehčí zranění lidí z publika. Jejich fandovství v tomto smyslu doslova nezná mezí a objevují se na kritických a nebezpečných místech. Smrt sáhla na Dakar už v prvním speciálu a černý křížek v dnešním roadbooku se s námi poveze až do cíle.

Na plný plyn, jako ostatně celý závod. Přesně v duchu tradic slavné rallye Paříž - Dakar (paříš jak kára). A když jsou s vámi v typické argentinské stejkárně ještě dvě šaramantní mladé dámy, které mají závodní licenci s potvrzením na to, že jsou to nejkrásnější ženy světa a České republiky, oslava je dokonalá.

Myslím, že v předvečer startu nemohl Dušan Kunovský spolu s Jirkou Janečkem a Markem Spáčilem dát Czech Dakar Teamu krásnější dárek. V čele stolu ostrých hochů seděla Taťjana Kuchařová (Miss World 2006) a Aneta Vígnerová (Miss ČR 2009). Tolik to na nás zapůsobilo, že dokonce i já jsem ten večer až do půlnoci jedl příborem a šampaňské pil ze sklenice! Dámy byly opravdu okouzlující a v restauraci La Chacra přibude k fotografiím slavných hostů na stěnách další. A to jsme ještě netušili, že v té době už bylo rozhodnuto o Miss Dakar 2010. Stala se jí mladičká dáma z vynikající rodiny. O otcovství se dělí tým mechaniků Luďka Podhorného, Marek Spáčil, odborníci z Tatry a také firmy Deutz a mnoho dalších. Tušíte správně - je to nová závodní Tatra 4x4. V Czech Dakar Teamu najdete hned dvě a byla zvolena na internetu.

Děkujeme všem fandům a doufáme, že stejně krásné Tatrovky "dovalijó" z Buenos Aires až do Buenos Aires celých těch čtrnáct etap a 8933 kilometrů. Nebo o kousek víc, protože kdo nekufroval, nezažil Dakar. A tak balíme do kufru kousek toho štěstíčka, kterému (jak říká náš pilot Martin Mikulenčák) je občas jít trochu naproti. Balíme a valíme. Na plný plyn!

Standa Berkovec

Colón. 1.1. 2010

Jako na perském koberci protkaném ornamenty žlutého písku a tmavohnědých stolových hor vyšívaly dnes prašnými nitkami naše automobily další etapu na mapě rallye. Ovšem nešlo to zdaleka tak rychle, jako na létejícím koberci. V tom mají výhodu kolegové "létající" novináři. Ale zase si to tak neužijí. Nepoznají horkou půdu pod nohama, nevykoupou se v zakázaném vojenském pásmu v Kaspickém moři a nečekají nějakou tu hodinku na turkmenistánských hranicích.

Ano, při několikerém zmatečném odbavení a čekání v ohradě jsme zavzpomínali na staré socialistické časy a byrokracii tohoto režimu. Na hranicích už jsme tomu odvykli a řeknu vám, že někdy je dobré si některé věci připomenout. Třeba proto, abychom si víc vážili toho, že už je nemáme. Ale nakonec nás pustili a pasy nám sebrali až v bivaku na letišti v Turkmenbaši. Tak tedy Turkmenistán (turkmensky: Türkmenistan, rusky: Туркмения) je turkický stát ve střední Asii. Do roku 1991 byl jako Turkmenská sovětská socialistická republika (Turkmenská SSR) součástí Sovětského svazu.

Na jihovýchodě sousedí s Afghánistánem, na jihozápadě s Íránem, na severovýchodě s Uzbekistánem, na severozápadě s Kazachstánem a na západě s Kaspickým mořem. Název Turkmenistán pochází z perštiny a znamená "země Turkmenů." Hlavním městem je Ašchabad. V některých oblastech je Turkmenistán bohatý na přírodní zdroje (ropa, zemní plyn); většinu země však pokrývá Karakumská poušť. V Turkmenistánu existuje vláda jedné strany a do své náhlé smrti 21. prosince 2006 jej vedl doživotní prezident Saparmurat Nijazov (nazývaný "Turkmenbaši" či "otec Turkménů"). V čele státu jej od 11. února 2007 nahradil Gurbanguli Berdymuhamedov. V 7. století př. n. l. bylo území součástí Baktrie. Od 3. století př.n.l. se stalo součástí Parthské říše.

V 6. století připadlo území tureckému kalagátu. Od 8. století se do země postupně dostávali Arabové a začali šířit islám. Dnešní obyvatelé jsou potomky kočovných Turkmenů, kteří přišli v 11. století. Následné období je plné válek mezi jednotlivými kmeny o nadvládu nad územím. Stejným bojem o moc je i období carského Ruska a svým způsobem i Sovětského Svazu. Odhad počtu obyvatel z roku 2006 překračuje o 110 000 pět miliónů a hustota zalidnění je zde větší, než v sousedním Kazachstánu - 9,9 obyvatele na jeden kilometr čtvereční. Ta je pochopitelně nejvíce kumulována u pobřeží a ve velkých městech - po cestě y hranic do Turkmenbaši jsme kromě pár řidičů aut nepotkali ani človíčka.

A jak jsme na tom v rallye? Dnes jsme přijeli do bivaku dříve, přesun nebyl tak dlouhý (nějakých 600 kilometrů, vesměs po prašných a rozbitých cestách s jemným pískem, část po rozbitém asfaltu nebo něčem, co v minulém století asfaltem bylo). Závodníci si ušívali rychlé partie téhož terénu i pískové podloží polopuští. Jirka Janeček z našeho Czech Dakar Teamu zatím nedojel a napjatě čekáme. Martin Macík se svým kamionem Liaz dojelsedmý a je celkově také sedmý, ale má problémy s motorem Deiutz. Což opravdu nikdo nečekal, protože tyto motory vydrží neskutečnou zátěž. Pepa Kalina, jeho navigátor, vzpomínal na motor téže značky v legendární Tatře Puma Karla Lopraise. "Jedenáct let jsme o něm nevěděli, šlapal úplně bez problémů", řekl mi před chvíli u staoviště KM Racing Teamu. Aleš Loprais dnes skončil na šestém místě a celkově je čtvrtý.

Čagin na Kamazu dnes tvrdě dotahoval a vyhrál etapu v kamionech, ale tříhodinová včerejší ztráta ho odsunula na celkově šesté místo. Zatím…Vede stále Kabirov a za ním o 35 minut mladý Gerard De Rooy. Stále napjatě čekáme na dojezd Jirky Janečka.. Tady v bivaku v Turkmenbaši je to jako v pohádce. Jsou tady postaveny skvostné zdobené jurty, na nádherných perských kobercích tančí dívky v turkmenských krojích a z kuchyně voní pilaf. Jen létající koberec, který bych teď přál závodníkům kteří jsou stále na cestě, zůstal v pohádkách.